Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl autor Slovanské epopeje, s vazbami na západ i předmnichovskou republiku jedním z prvních zatčených. Absolvoval několik výslechů a ve vězení onemocněl zápalem plic. Byl sice propuštěn, ale doma následně zemřel.
Důvody pro zuřivou nenávist nacistů Mucha poskytoval prakticky celým svým životem.
Rodák z početné rodiny z jihomoravských Ivančic se ve světě umění musel od počátku prosazovat sám. Už od roku 1879, kdy po neúspěšnému pokusu o přijetí na pražskou akademii získal práci malíře divadelních kulis a opon na novinový inzerát.
Díky tomu v devatenácti letech poznal kosmopolitní Vídeň, a to významně ovlivní jeho pohled na svět.
Po studiích v Mnichově a Paříži si dokázal vybudovat pozici jednoho z nejvlivnějších výtvarníků doby a úspěch ve Francii, v USA i dalších zemích.
Byl držitelem mnoha ocenění, mimo jiné ve Francii důstojníkem Čestné legie, toto povýšení mu předal bývalý prezident prezident Raymond Poincaré.
Mezinárodně známý a vlastenecky cítící Mucha svými kontakty velmi přispěl i ke vzniku Československa.
K pozvednutí ducha slovanských národů se rozhodl na vrcholu své plodné kariéry rozhodl věnovat mnoho let všechny své síly výhradně sérii obrazů Slovanské epopeje.
Umožnila mu to dohoda o sponzorství s podnikatelem Charlesem Cranem, jehož konexe v USA následně velmi přispěly i ke zdaru úsilí Tomáše Garrigue Masaryka o samostatný stát Čechů a Slováků.
Příběh tohoto díla je pevně provázaný s dějinami této země. I to je jedním z důvodů, proč Spolek pro Slovanskou epopej v Praze tolik usiluje o zajištění důstojného domova pro Slovanskou epopej ve městě, kterému byla věnována.
Mucha sám za své vlastenectví zaplatil cenu nejvyšší.
A to nesmí být zapomenuto.