Alfons Mucha byl rodákem z jihomoravských Ivančic a duch tamní „pravlasti“ se promítl i do některých děl Epopeje. Připomínka Velkomoravské říše Zavedení slovanské liturgie s výzvou „Chvalte Boha v rodném jazyce“ patří k nejpopulárnějším obrazům cyklu; Bratrská škola v Ivančicích je pak poctou Muchově rodné obci.

Bylo proto velmi symbolické, když při nezájmu Prahy našla domov právě zde, v Moravském Krumlově. Na místním zámku byla Slovanská epopej instalována v letech 1963–2011 a konec této expozice spojený s předáním do Prahy měl velmi dramatický průběh, který skončil u několika soudů. Od roku 2021 je po výstavách v Praze a Tokiu Slovanská epopej opět umístěna v Moravském Krumlově, na dobu pěti let. Slovanská epopej ale také zámku velmi pomohla – získal kromě zájmu veřejnosti i prostředky na opravu zcela zchátralého stavu.

Zámek, který v minulosti patřil rodům Lichtenštejnů a Kinských, dějiny také nešetřily. V roce 1945 byl znárodněn, pak zde sídlil učňovský internát s dílnami a naposledy jej v roce 2016 město muselo přebírat od zkrachovaného podnikatele. Vinou nezodpovědných majitelů se po roce 1991 dostal až na seznam vážně ohrožených památek.

Mnozí ale namítají, že výstavní prostory jsou pro Epopej nedostatečné (a částečně i nevhodné) a plátna jsou s ohledem na místní možnosti instalována spíše improvizovaně. Navíc na zámku probíhá průběžně rekonstrukce a problémem je i nedostupnost a vzdálenost od Prahy, kam chtěl Mucha své dílo umístit.

Ale tak jako samotná Epopej, i příběh hledání její budoucnosti teprve začíná.