Město leží v okrese Znojmo, v Jihomoravském kraji na řece Rokytná, 27 km od Brna. Krumlovský renesanční zámek stojí na místě původního gotického hradu, věnovaného králem Janem Lucemburským roku 1312 Jindřichovi z Lipé.

Rod pánů z Lipé byl jeden z nejbohatších a nejvlivnějších šlechtických rodů v zemi. Jindřich z Lipé nejdřív působil ve službách Václava II. a později se těšil přízni Jana Lucemburského, který ho jmenoval moravským zemským hejtmanem a posléze mu udělil dědičný titul nejvyššího říšského maršálka. Se svou životní partnerkou Eliškou Rejčkou, ovdovělou českou královnou, se Jindřich usadil na Moravě, ale díky svému vlivu a bohatství se stal prakticky „prvním mužem“ českého království. Jak zaznamenal zbraslavský kronikář Petr Žitavský: ...byly mu svěřeny všechny záležitosti královské... poslouchá ho král i lid.

Více než dvě stě let rod pánů z Lipé spravoval i moravskokrumlovské statky. Během jejich správy, v polovině 16. století, byl středověký hrad přestavěn na renesanční zámek dnešní podoby.

Objekt je významný třemi patrovými arkádami v jižním nádvoří, které vzácně nebyly následnými přestavbami dotčeny. Zámek je označován za první ze skupiny arkádových staveb na Moravě.

Po bitvě na Bílé hoře, ve které se Pertold z Lipé staví na stranu stavovského povstání proti habsburskému císaři a následně je nucen uprchnout ze země, přichází rod pánů z Lipé o veškerý majetek, rodové tituly a následně (1682) vymírá po meči.

V roce 1624 císař Ferdinand II. postoupil moravskokrumlovské panství rodu Lichtenštejnů.

Výrazná přestavba zámku v klasicistním stylu byla provedena ve druhé polovině 18. století, ve kterém manželka knížete Josefa z Lichtenštejna, kněžna Marie Eleonora z Oettingen-Spielbergu, také založila rozsáhlý zámecký park a u kostela Všech svatých nechala vystavět hrobku zdejší větve rodu Lichtenštejnů.

Za napoleonských válek se při tažení ke Slavkovu na krumlovském zámku zastavil císař Napoleon Bonaparte a v roce 1809 se v okolí města na řadu měsíců ubytovalo bezmála 10 tisíc francouzských vojáků.

V roce 1866 přes Moravský Krumlov přešla rakouská a pruská vojska, která zde napáchala značné materiální škody a přinesla choleru.

V roce 1908 po smrti Rudolfa z Lichtenštejna, posledního majitele panství, přešel majetek na spřízněný rod Kinských.

V říjnu 1938 se předním tuzemským strůjcům Mnichovské dohody, bratrům Oldřichu Ferdinandovi a Rudolfu Antonínovi Kinským, podařilo přičlenit „nesudetský“ Moravský Krumlov k Německé říši, za což bylo zdejší panství rodu Kinských, včetně zámku, na základě Benešových dekretů po druhé světové válce zkonfiskováno obnoveným československým státem.

Na jaře 1945, zatímco nedaleké Muchovy rodné Ivančice byly osvobozeny již v půlce dubna, se Rudá armáda rozhodla bombardovat Moravský Krumlov až na samém konci války, 7. a 8. května. Z celkového počtu 502 bylo zasaženo 383 domů. Z rozvalin města se do zámeckých prostor přestěhovaly některé správní instituce, posléze i lidová armáda, učňovský internát a řemeslné dílny.

Moravský Krumlov a Slovanská epopej

V roce 1950 rada Ústředního národního výboru hlavního města Prahy, po negativní odezvě řady výtvarných spolků na svůj pokus umístit Epopej v Praze či jejím okolí, ochotně přistoupila na nabídku Národního výboru v Moravském Krumlově umístit cyklus dvaceti obrazů Alfonse Muchy v prostorách tamního zámku. Zámek však nebyl pro vystavení díla připraven. Přesto tam byla plátna odvezena a po dobu třinácti let uskladněna stočená na dřevěných válcích. Poslední roky dokonce v zámeckém ambitu, vystavena nepřízni počasí.

Po intervencích ze strany ministerstva kultury i samotné Muchovy rodiny se konečně započalo s restaurováním prvních devíti pláten, které byly veřejnosti zpřístupněny v roce 1963. Kompletní cyklus byl na zámku vystaven v roce 1968.

Podmínky ve výstavních prostorách – v Rytířském sále a zámecké kapli – byly žalostné. Místnosti neměly potřebné vytápění, osvětlení ani neposkytovaly divákovi dostatečný odstup od pláten.

V roce 1992 zámek za symbolickou cenu 1 Kč odkoupila společnost Zámek s ambicemi na přeměnu objektu v kulturní centrum. S finančními půjčkami získanými na opravu zámeckého komplexu však společnost Moravský Krumlov opustila, aniž by zahájila jakékoliv opravné práce.

V roce 2004 zámek koupila v dražbě slovenská společnost Incheba, která už v té době vlastnila smlouvu s hlavním městem Prahou na šedesátiletý pronájem Výstaviště Praha v Praze-Holešovicích. Zdálo se, že společnosti Incheba se podaří přemístit Slovanskou epopej na místo vyhořelého Bruselského pavilonu. Po vleklých sporech mezi vlastníkem zámku (společnost Incheba), nájemcem zámku (Moravský Krumlov) a vlastníkem Slovanské epopeje (hlavní město Praha) konečně v roce 2011 opustila poslední plátna Moravský Krumlov. Společnost Incheba nabídla prázdný zámek k odprodeji a pro Slovanskou epopej si Praha nákladně zrekonstruovala velkou dvoranu Veletržního paláce, v níž byl Muchův téměř kompletní cyklus (19 pláten) v roce 1928 poprvé představen veřejnosti.

Ve stejné výstavní síni tentokrát již úplná Slovanská epopej (20 pláten) znovu zazářila v roce 2015.

O rok později se Městský úřad v Moravském Krumlově rozhodl, že tamní zámek konečně zakoupí do svého vlastnictví a zároveň se pro něj pokusí opět získat do zápůjčky Slovanskou epopej. Celý komplex zámeckých budov v Moravském Krumlově je ale stále v havarijním stavu. Objekt byl zapsán na seznam ohrožených národních památek a čeká na generální opravu. Od roku 2011, kdy byla Slovanská epopej vrácena svému majiteli, respektive Praze, na zámku postupně probíhají stavební práce. Odhaduje se, že oprava bude náročná nejen finančně, ale i časově. Předpokládaný termín dokončení prací je plánován na rok 2025.

Koncem roku 2019 zastupitelstvo hlavního města Prahy schválilo žádost Moravského Krumlova na opětovnou zápůjčku Slovanské epopeje do prostor tamního zámku. Vzhledem k situaci, kdy moravskokrumlovský zámek prochází stavebními opravami a zahraniční návštěvnost se kvůli celosvětové koronavirové krizi odhaduje na minimum, by bylo vhodné rozhodnutí učiněné pražskými zastupiteli přehodnotit. Proč nezačít uvažovat o eventuální zápůjčce v horizontu příštích pěti až sedmi let, tj. po kompletní a plně prověřené opravě jihomoravského renesančního skvostu ze 16. století?

Jarmila Mucha Plocková