Konverzí areálu Branických ledáren v kulturní centrum jsem se věnoval v rámci diplomního projektu na FA ČVUT  pod odborným vedením prof. Ing. arch. Akad. arch. Václava Girsy. Pan profesor můj záměr, umístit Slovanskou epopej do areálu Branických ledáren velmi podpořil a ve svém hodnocení moji diplomovou práci doporučil i k dalšímu využití v rámci budoucího hledání vhodného objektu pro Muchova plátna. Areál, vzhledem ke své rozloze, by mohl sloužit i jako multifunkční centrum s restaurací, kavárnou, knihovnou, restaurátorským atelierem, galerii pro dočasné výstavy,  a pod. Díky uměle vybudované laguně studie počítá i s dopravou návštěvníků po Vltavě. Moderní architektura nástupní lávky odkazuje na dopravní pás, který až do 50-tých let do prostoru “lednice” transportoval z úrovně řeky kvádry ledu , aby se odtud následně rozvezly do obchodů a hostinců celé Prahy.

Osobně Branické ledárny považuji pro umístění Slovanské epopeje za velice dobrou lokalitu. Využití Ledáren pro kulturní areál by bylo i  výjimečnou příležitostí, aby se zachránila unikátní technická kulturní památka z počátku minulého století( 1910).

Mnohé asi překvapí, že ačkoliv jsou Branické ledárny v bezprostřední blízkosti Vltavy, nejsou v záplavovém území. Důkladným studiem materiálů se potvrdilo, že ani v roce 2002 hladina tisícileté vody, (díky 5 metrového vyvýšení úrovně podlahy centrální “lednice” )objekt nezaplavila.

Centrální budova “lednice” by bezpochyby splnila i požadavky na muzejní standardy bez znatelných izolačních úprav, neboť jak lze vyčíst z dochovaných dokumentů autora (architekta Josefa Kovařoviče), obvodové zdivo o tloušťce 250 cm bylo, při celoročních výkyvech počasí, schopné udržet stálou teplotu. Tento fakt je pro záměr umístit Slovanskou epopej do objektu “lednice” též příznivý.

Umístěním pláten SE, vytvořením kulturního a vzdělávacího areálu by jistě přilákalo mnoho investorů, s jejichž pomocí by se tato urbanisticky neutěšená část mohla proměnit v zajímavé a lukrativní místo, které by odlehčilo už nyní turisticky přetíženému městskému centru.

Tomáš Rain, fakulta Architektury ČVUT