Instalace Slovanské epopeje do podzemních prostor nákupního centra u Václavského náměstí (kde chtěl developer původně umístit podzemní garáže, ale nepovolili mu nájezdové rampy z Václavského náměstí) je nápadem Johna Omonda Muchy, bývalého bankéře a dědice slavného umělce.
Dodejme, že John Omond Mucha je na instalaci zainteresován i majetkově. Součástí dohody je i závazek, že kromě Slovanské epopeje bude v Savarinu prostor i pro Muchovu „rodinnou sbírku“, jejíž část je nyní vystavena v Senátu. Výnosy z této výstavy mají jít jím zřizované Nadaci Mucha.
Jak se v devadesátých letech k Muchovým klenotům, které dnes tvoří „rodinnou sbírku“, dostal, to je zase jiný pozoruhodný příběh, kterých je kolem této osoby mnoho.
Nyní se zaměříme na to, jak se mu podařilo dosáhnout souhlasu vedení Prahy s umístěním klenotu světového výtvarnictví do podzemních garáží nákupního centra.
Dohoda, kterou mají ParlamentníListy.cz k dispozici, byla podepsaná na začátku letošního února. Schválila ji Rada hlavního města Prahy, zastupitelstvu podle našich informací předložena doposud nebyla. A nebyla předložena ani Jarmile Mucha Plockové, druhé dědičce Alfonse Muchy, která umístění „pod obchoďák“ odmítá.
S ní magistrát nekomunikuje, i když byla uznána jako účastník řízení. „Paní Mucha Plockovou jako druhého dědice prostě HMP ignoruje a izoluje od jakýchkoli informací,“ sdělila nám její právní zástupkyně s tím, že informace musí zjišťovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to přesto, že radní Hana Třeštíková v roce 2019 výslovně přislíbila, že jednání povede s oběma dědici.
Kam s epopejí?
Debata o umístění Slovanské epopeje v Praze je koloritem již po mnoho desítek let. V druhé dekádě jednadvacátého století se úvahy dostaly do fáze realizace a začalo se vybírat místo, kam by Muchovo dílo, které mezitím zaznamenávalo fenomenální úspěchy na světových výstavách, mohlo instalovat.
Preferovány byly varianty, které by nabídly sérii dvaceti rozměrných pláten náležitě rozlehlý a osvětlený prostor, současně by dotvářely Muchova génia loci. Institut plánování a rozvoje, který si metropole zřizuje právě k těmto účelům, dostal v roce 2016 zadáno zpracování analýzy.
V témže roce podal John Mucha žalobu na zrušení smlouvy, kterou byla Slovanská epopej darována Praze. Darujícím přitom nebyl jeho dědeček, ale americký podnikatel Charles Crane, který si ji u Muchy objednal. Právníci na počátku hovořili o beznadějném nároku.
Celkem dvě analýzy, z let 2016 a 2018, preferovaly výstavbu speciální budovy na volném pozemku na Těšnově, jako druhou lokalitu pak Výstaviště v Holešovicích. Zde bylo zdůrazněno, že by instalace přinesla významný rozvoj doposud zanedbané části města.
Nové vedení města, které nastoupilo po volbách 2018, zadalo IPR novou analýzu. Jako základní požadavky, které má analýza reflektovat, jsou stanoveny: trvalé řešení umístění epopeje a místo mimo zahuštěné historické centrum (dokonce se v zadání píše, že poloha by měla být mimo atraktivní turistické cíle).
Výsledkem analýzy IPR byl doposud nejkomplexnější dokument, nazvaný „Slovanská epopej – hledání místa“. Doporučeno v ní bylo celkem sedm lokalit. „Společná je jim především poloha mimo nejatraktivnější turistické cíle,“ shrnoval institut.
Zavrženy byly doposud preferované možnosti jako Těšnov nebo Holešovice.
Ze sedmi vybraných lokalit byla jedna ve Vysočanech, další na Vítkově, Pankráci, Vyšehradě, Braníku, dokonce v periferních Hájích. Sedmým návrhem bylo budované centrum Savarin, s polohou na křižovatce hlavních bulvárů, v samém centru historického středu města.
Nesplnění základní podmínky zadání IPR neřešil, zato projekt vychválil, že „přínosem je zpřístupnění a větší propustnost zástavby v samém centru města a doplnění areálu s plánovaným obchodním a kancelářským využitím o kulturní vyžití“.
Odhlédněme od toho, že dílo prezentované po celém světě jako ikona českého přínosu světovému umění je ústy IPR označováno za „doplňkové kulturní vyžití“.
Podmínka „mimo nejatraktivnější turistické cíle“ eliminovala téměř všechny doposud favorizované varianty, a mezi sedmičkou nově vybraných se objevila jedna, která stanovené podmínky splňovala ještě méně. Ale u ní to nikomu nevadilo.
Varianta, že by bylo Muchovo dílo instalováno jako doplněk do obchoďáku, doposud nikoho nenapadla, ve studii z roku 2020 zazněla lokalita Savarin vůbec poprvé.
V té době už čtyři roky běžel soud Johna Omonda Muchy s Prahou. A právě v té době v médiích začal naznačovat, že je připraven soudy ukončit a Praze epopej nechat – pokud bude vystavena v Savarinu.
Zájem deklarovala i druhá strana. „Místo by mělo světovou úroveň a pozitivně ovlivní Václavské náměstí,“ vychvaloval své prostory Simon Johnson, zástupce developerské skupiny Crestyl, která chce nákupní centrum Savarin u Václavského náměstí stavět (doposud však na megalomanskou stavbu nemá nejen stavební povolení, ale ani územní rozhodnutí).
Dva roky jsem na tom pracovala
Na začátku roku 2021 se pak objevilo v médiích hned několik prohlášení pražských politiků, přimlouvajících se za variantu Savarin. Možnost jako první vyslovil Jiří Pospíšil, který je lídrem uskupení Spojené síly pro Prahu, ale v rámci magistrátu žádné funkce nemá.
Pospíšil hovořil o tom, že by Praha mohla Muchův návrh akceptovat za předpokladu, že by garantoval, že se vzdá všech soudně uplatňovaných nároků na vlastnictví epopeje.
„Jedinou šancí, která splní podmínku Alfonse Muchy, že bude dílo umístěno v Praze, a zároveň jeho dědicové s tím budou souhlasit, je vystavení díla v paláci Savarin do té doby, než Praha postaví vlastní budovu pro tyto účely,“ uvedl pro Blesk, ve kterém vše vyšlo 5. 1. 2021.
Poznamenejme, že jak se objevilo v médiích, jednou z osob, které zpochybnily vztah Johna Muchy k Alfonsi Muchovi, byla paní Meda Mládková, se kterou Jiří Pospíšil dlouhodobě spolupracoval v rámci její nadace a Muzea Kampa. Právě on tedy mohl být obeznámen s tím, že dědiců Alfonse Muchy je více a druhá dědička, Jarmila Mucha Plocková, umístění epopeje do Savarinu odmítá.
Po zveřejnění Pospíšilova názoru se ale začaly dít nečekané věci na jiné straně. Hned následujícího dne vyšlo na serveru iDNES.cz prohlášení Hany Třeštíkové, radní pro kulturu. Ta uvedla, že umístění epopeje do Savarinu prosazuje také, ale současně sepsula Pospíšila, že jí zasahuje do její gesce.
A v rozčílení pronesla slova, která se potom objevila i na serveru: „Pracujeme na tom a chystali jsme se o tom veřejnost informovat ve chvíli, kdy budeme znát více detailů. Takže jsem v šoku, že pan Pospíšil za Spojené síly pro Prahu bez mého vědomí zveřejnil práci, na které jsem dva roky pracovala.“
Dodejme, že radní pro kulturu ještě dnes odmítá novinářské dotazy na epopej se slovy, že se s developerem ještě jedná.
Přiznala tedy Hana Třeštíková, že přesun epopeje do Savarinu chystá v utajení už od začátku roku 2019, tedy prakticky od svého nástupu na magistrát?
A znamená to tedy, že studie Institutu plánování a rozvoje, která Savarin v roce 2020 poprvé zařadila mezi preferovaná místa, byla sepsána zcela účelově?
ParlamentníListy.cz žádaly o vyjádření všechny členy Rady hlavního města včetně primátora Hřiba a radní Třeštíkové. Ptaly se například, zda Hana Třeštíková informovala radní o průběhu vyjednávání během let 2019 a 2020.
Doposud neobdržely od nikoho z oslovených žádnou reakci.
Jak se ke kauze staví ministr kultury Martin Baxa?
A jak se vůbec stalo, že John Mucha se v rámci zdánlivě beznadějného soudního řízení dostal do pozice, že mu radní poníženě nabízejí smír za jím nadiktovaných podmínek?
Kauzu budeme sledovat i nadále.
Autor fotografie: William Drnek
