V jaké fázi jsou nyní plány s umístěním Slovanské epopeje a spor města o ni s Johnem Muchou?

Po Novém roce, 13. ledna, jsem byla pozvána na schůzku s radní pro kulturu Hanou Třeštíkovou a právními zástupci Prahy s tím, že budu informována o posledním vývoji týkajícím se budoucího umístění epopeje v komplexu Savarin. Oznámili mi, že dohoda je již připravená a čeká na podpisy zúčastněných stran, což jsou zástupci hlavního města, developerské firmy Crestyl a Johna Muchy. Můj právní zástupce požádal o podmínky dohody. Bylo nám přislíbeno, že návrh smlouvy, projekt a všechny s tím související informace nám zašle právník Prahy, který ji na jednání s Crestylem zastupuje. Bohužel ani po upomínkách nám dokument nezaslal ani jinak nereagoval. Schválený návrh dohody jsme obdrželi až 14. února poté, co o něm již informovala média.

Jako vnučka autora pláten, s rovnoprávným postavením s Johnem Muchou, vlastním z minulosti od vedení města písemné potvrzení, že mám být vždy přítomna nebo bezprostředně informována o všech jednáních týkajících se Slovanské epopeje. Toto se ale poslední tři roky, od propojení zájmů Johna Muchy a Crestylu, neděje. Vše se dovídám ex post z veřejných zdrojů.

Takže radnice vám podmínky dohody vůbec neposkytla?

Ne, začátkem února všechna média zaplavila zpráva, že byla dosažena dohoda mezi Johnem Muchou, Crestylem a Prahou a epopej bude na 25–30 let umístěna v podzemních prostorách komerčního centra Savarin. Před pár dny byla na webu hlavního města konečně tato dohoda zveřejněna, a tak na její obsah mohu reagovat dodatečně teprve nyní.

K mému zděšení se podle této smlouvy vedení města zbavilo rozhodování o epopeji, svém majetku, a podřizuje se zájmům Johna Muchy, a to za podmínek nejen pro město vysoce finančně ztrátových, ale pro umělecké dílo nedůstojných. A na dobu třiceti let, když Moravský Krumlov má epopej propůjčenou na pouhých pět let? Tomu nerozumím. Takže národní kulturní památka, velké umělecké i finanční hodnoty, bude vystavena v podzemí, dvacet metrů pod úrovní terénu, v gigantickém obchodním nákupním centru za komerční nájem, který s poplatky má činit 1 300 000 korun měsíčně. A přitom je nejisté, jaké příjmy ze vstupenek by Praha měla. John Mucha bude za jistých podmínek ochoten někdy v budoucnosti uzavřít s Prahou smír. Vezme zpět svoji, dle mnoha odborníků, absurdní žalobu na město Prahu ohledně vlastnictví epopeje.

V čem je podle vás ta žaloba absurdní?

Svoji žalobu v roce 2016 John Mucha zdůvodnil tím, že Praha nesplnila darovací podmínku, tj. že Praha „pro plátna nevybudovala samostatný prostor na vlastní náklady vystavěný“. Absurditou je to, že veškeré dostupné historické listinné dokumenty z archivu Prahy dokládají, že Alfons Mucha byl pouze autorem díla, ale veškerou práci a náklady na zhotovení cyklu obrazů platil Charles Crane, který v dohodě s Alfonsem Muchou cyklus věnoval královskému městu Praze jako centru všeho Slovanstva. Jak se tedy nyní může dědic Alfonse Muchy čehokoli domáhat, když za tento majetek nikdy nezaplatil?

Čili jak vy se k žalobě stavíte a jaký je poslední vývoj?

Odročené ústní jednání odvolacího soudu v této záležitosti bylo těsně před jeho třetím termínem 4. prosince loňského roku znovu odročeno na žádost žalobce a žalovaného s cílem uzavření dohody o narovnání vztahů mezi oběma stranami. Jelikož v tomto soudním řízení vystupuji jako vedlejší účastník na straně žalovaného města, s tímto postupem jsem zásadně nesouhlasila. Zareagovala jsem žádostí o pokračování sporu až do konečného pravomocného rozhodnutí. Dle názoru právníků je totiž velká šance na to, že Praha ve sporu uspěje a vlastnictví k dílu jí bude potvrzeno.

Jak vznikla myšlenka umístit epopej do původně plánovaných podzemních garáží v Savarinu?

Plán vznikl asi před třemi lety. To bylo v době, kdy Národní památkový ústav opakovaně zamítl žádost stavebního úřadu Prahy 1 umístit nájezdové rampy podzemních garáží Savarinu do spodní části Václavského náměstí. S plánovanou revitalizací Václavského náměstí bylo jasné, že velké podzemní parkoviště s rampami neprojde . Domnívám se, že v té době se zrodil nápad uvolněné podzemní prostory zaplnit epopejí. Odvozuji to z toho, že se tehdy mezi asi šestnácti adepty na budovu pro epopej Savarin objevil.

O jaký developerský záměr v případě Savarinu vlastně jde?

Základem projektu je památkově chráněný barokní palác Sylva Taroucca. Tzv. Savarin by měl být snad jedním z největších stavebních počinů ve středu Prahy od začátku minulého století. Současný zahraniční investor Crestyl odkoupil celý projekt od irské společnosti Ballymore v roce 2015 se záměrem palác zrekonstruovat a zároveň přeměnit v obrovské obchodní centrum mezi ulicemi Panská, Jindřišská, Na Příkopech a Václavským náměstím. Projekt architekta Heatherwicka je bohužel naddimenzovaný, nevhodný a uprostřed historické zástavby působí cizorodě. Při jeho realizaci by tento obří obchodní komplex samozřejmě výrazně v centru zkomplikoval dopravu a nepříjemně zahustil všechny komunikace včetně pěších.

To byly také důvody, proč se proti územnímu rozhodnutí Stavebního úřadu Prahy 1 odvolal NPÚ, majitelé dotčených sousedních domů, řada institucí a jednotlivců. V současnosti projekt územní rozhodnutí nemá a tím samozřejmě ani rozhodnutí stavební.

Proč považujete umístění epopeje v podzemí za nevhodné?

Slovanská epopej je národní kulturní památka a dílo výjimečné hodnoty. Tematicky je to dílo kontemplativní, duchovní a plné symbolů. Mucha vyjádřil svoji představu umístit epopej nejlépe na nějaké pražské vyvýšenině s přirozeným horním osvětlením. Samotné vedení Prahy si na doporučení poradního orgánu IPR kladlo kritéria pro budoucí budovu, kde by byla epopej vystavena. Zásadními požadavky vždy bylo umístit ji v lokalitě mimo městské centrum v souznění s přáním autora i obsahem díla. Podzemí obchodního komplexu na Václavském náměstí je s těmito kritérii v přímém rozporu. Kladu si otázku, zda by se některá ze západních metropolí takto chovala ke svému uměleckému vlastnictví. Upřímně, jako vnučka Alfonse Muchy, která je automaticky vnímaná jako někdo, kdo je spoluodpovědný za nakládání se Slovanskou epopejí, bych se před návštěvníky Prahy musela stydět.

Jak si vysvětlujete, že umístění v Savarinu město prohlašuje za hotovou věc, i když projekt zatím nemá územní ani stavební rozhodnutí?

Žádné racionální vysvětlení nemám. Blíží se komunální volby. Vedení města chce veřejnosti ukázat, že po sto letech jsou to oni, kdo vyřeší věčný problém „kam s ní“. V podstatě o tom všem, co zmiňuji, nikdo nepřemýšlí a v podstatě to nikoho nezajímá. Pokud se chce Praha vyhnout odvolacímu soudu, proč netrvá na vystavení pláten v důstojných nebo vlastních prostorech, třeba v Průmyslovém paláci. Tím by jako zodpovědný hospodář Pražanům město ušetřilo miliony za pronájem a ještě by vyhovělo podmínce, kterou jejich předchůdci autorovi a majiteli Cranovi při převzetí daru dali.

Není tajemstvím, že jsem nesouhlasila s rozhodnutím zapůjčit epopej na pět let na zámek v Moravském Krumlovu. Ovšem to, co udělal starosta Třetina, aby mohl aspoň na krátkou dobu plátna na Moravě vystavit, je úctyhodné. To je vzorový přístup starosty, který se na sto padesát procent o své město stará. Je pro mě smutným srovnáním s tím, jaký osud Muchovu dílu připravuje jeho majitel hlavní město.

Můžete rozhodnutí města zažalovat nebo jinak rozporovat?

Nejsem majitel díla, v soudním řízení jsem pouze účastníkem, který ale jednoznačně podporuje vlastnictví díla Prahou. Zvažuji za podpory institucí a odborné veřejnosti napadnout připravovanou dohodu pro lehkomyslné, nedůstojné zacházení s kulturní památkou mnohamiliardové hodnoty. Vedení hlavního města zbytečně ukrajuje miliony z našich společných peněz, jde proti zájmům jeho obyvatel i proti zájmům vlastním.

Za takové řešení bych se jako Alfonsova vnučka musela stydět, říká Jarmila Mucha Plocková o plánu dát epopej do podzemí nového obchodního komplexu

Autor: JANA MACHALICKÁ

Zdroj: Lidové noviny

Foto: Crestyl