Volba není náhodná, Francie a USA jsou dvě země, kde Alfons Mucha dosáhl největšího úspěchu. Právě zde pronikáme do kouzla secese, posledního stylu, který zahrnoval všechny druhy umění, a poznáváme ivančického rodáka coby autora, který na pařížské výtvarné scéně výrazně přispěl k formování její podoby.

V duchu původní specializace našeho průvodce má i tento příběh podobu souboje superhrdiny se zloduchem. Superschopností, kterou dobro bojuje, je jeho výtvarnické nadání vstupovat do světa obrazů a pohybovat se v nich.
Díky tomu může klaďas „Drawman“ svést souboj s „Blackdustem“, ničitelem umění, zrozeným z grafitu, nedopatřením odpadlého na papír. Tento souboj umělce se šmírákem má mimochodem překvapivé historické přesahy.
Divákovi je představen ve formě multimediální show, originálního konceptu režiséra a skladatele Michala Dvořáka, libretisty Tomáše Balka, výtvarnice Alice Slavíček a asi tří stovek dalších tvůrců, kteří v divadle Hybernia zaplnili celé jeviště, a to prý zdaleka nebyli všichni. Multimediální formát představení také umožňuje ladit dění na jevišti do secesního stylu, a to ve všech směrech.
„Vstaň a pojď, pojď se mnou velkou zahradou, kde všechny barvy léta jsou,“ zve jedna z nejkrásnějších písní představení uprostřed typicky secesní květinové scenérie. Kombinace světel, promítání a originální jevištní scény s tancem, hudbou a dramatickým příběhem vytváří z „multimediálního představení“ skutečný umělecký zážitek.

Ten je navíc stále veden ideálem boje za krásu. Až po závěrečné „poselství starého idealisty“, pronášené oživlým Alfonsem Muchou.
„To už nejsou jenom „rozhýbané obrázky“. Tady je to samostatný příběh, kde je Alfons Mucha přítomen stále, ale je součástí toho příběhu,“ ocenila vnučka Alfonse Muchy Jarmila Mucha Plocková na tiskové konferenci, která premiéře předcházela.
Jde podle ní o dílo mimořádné i ve světovém kontextu, které se může stát „českým exportem“, tak jako kdysi Laterna Magika.
Na premiéře samotné pak zjevně dojatá hovořila o „dárku“, který skupina mladých, nadšených a talentovaných umělců všech oborů dala muchovskému odkazu.

Obdivovatele Slovanské epopeje lze pozvat na strhující část představení, ve které toto dílo ožívá a oba mladí umělci procházejí jednotlivými obrazy. Silný hudební doprovod od Michala Dvořáka a Jiřího Janoucha podkresluje mimořádně originální a inspirující vhled, navíc zasazený do historického kontextu vzniku díla. 

A co že to na závěr oživlý Alfons Mucha vzkazuje? Že i naše časy mohou být „belle epoque“, krásnou dobou.
Pokud za krásu budeme všichni bojovat, tak jako idealistický Drawman s půvabnou a sečtělou Michelle.