Nechápu, jak někoho může napadnout vydláždit komerčně zaměřený střed města světoznámými díly nevyčíslitelné hodnoty, s hlubokým kulturně-historickým poselstvím. Byla jsem členkou odborné komise, kterou město svolalo k vyhodnocení cca 18 vybraných pražských lokalit pro stálou expozici Epopeje. Po určité době už se neozvalo. Dnes se dovídám, že mu jde především o dobrou snahu o smír v soudním sporu s příbuzným mistra, Johnem Muchou, aby Epopej již nenárokoval jako svůj majetek. Pak je zřejmé, že jde o jeho snahu prodloužit linii nepříliš úspěšné expozice v Muzeu Alfonse Muchy v Panské ulici až k Václavskému náměstí. To však my máme právě v těchto místech meditovat nad českými a slovanskými dějinami?

Je nyní velkou módou výtvarného světa vytvořit z nebytových prostor garáží města galerie, ať už je lidé navštíví, nebo ne. Je ale otázkou, zda na rozdíl od současné tvorby lze toto připustit u národní kulturní památky, či nejde-li spíš o dehonestaci díla umělce, s níž by se sám nesmířil? Požadoval pro poselství Epopeje zřídit samostatný muzejní prostor, ovšem za navrhovaný měsíční nájem půldruhého milionu korun by snad šlo vybudovat několik muzeí.

Také soud Johna Muchy s městem Praha o majetek Slovanské epopeje je nanejvýš sporný. Podle právoplatného sdělení Jiřího Muchy není John vlastním synem ani vnukem jeho slavného dědečka. Spisovatel kdysi uzavřel dohodu s jeho matkou, že mu bude tolerovat nemanželskou dceru Jarmilu Plockovou a on na oplátku zlegitimuje zápisem do matriky jejího syna Johna, o němž byl přesvědčen, že biologicky náleží jednomu z jeho blízkých přátel. Uvedl dokonce i jeho jméno. John se proto v roce 1970 úředně vzdal jména Mucha, užíval vizitek s příjmením Omond po přeslici a přídomek Mucha si přidal až po smrti Jiřího a nabytí sbírky. Nepředložil své DNA ani osvědčení o původu před soudem, ačkoli k tomu byl opakovaně vyzýván. Dnes se pokládá za výlučného strážce dobrého jména „dědečka“ a s manželkou řídí nadaci Mucha Foundation a z Lichtenštejnska Mucha Trust, z nichž pod hlavičkou první instituce se o dílo stará a pod druhou s ním obchoduje. Je neuvěřitelné, že nárokuje Epopej jako svůj majetek a opomíjí práva své nevlastní sestry podporující vlastnictví města. Soudní řízení stále protahuje a trvá-li na lokaci Savarinu, ačkoli je k dispozici řada jiných, lepších, chápeme jeho postoj jako nátlak. Jediným možným řešením situace je patrně samostatné podání žaloby pokrevní vnučky Alfonse Muchy, když už ani městu selský rozum po sto letech nestačí.

Autor: VLASTA ČIHÁKOVÁ NOSHIRO

Zdroj: Lidové noviny

Foto: Crestyl