O této kauze už jsme psali několikrát.
John Omond Mucha, oficiálně uznaný dědic světově uznávaného výtvarníka Alfonse Muchy (byť jeho biologický vztah k rodině Muchových je opakovaně zpochybňován) se po smrti géniova syna Jiřího Muchy zmocnil (společně se svou matkou Gerandine Muchovou) veškerého uměleckého dědictví po Alfonsi Muchovi a převedl jej do trustu, registrovaného v Lichtenštejnsku.
V roce 2016 projevil zájem i o nejslavnější Muchovo dílo, soubor Slovanská Epopej, na které pracoval. Soubor si u Muchy objednal americký průmyslník Charles Crane a následně jej věnoval Praze, čímž se vyhnul jeho dědictví.
John Omond Mucha (jméno Omond po skotských předcích matky si nechal změnit, když se s českou částí rodiny dvacet let až do smrti Jiřího Muchy nestýkal) využil sporů o umístění Epopeje a žalobou se domáhal vlastnictví díla. Nejprve se mu u soudů příliš nedařilo, ale když se na konci roku 2020 kauza poněkolikáté vrátila k soudu první instance, pro mnohé nečekaně uspěl.
Vedení Prahy se s ním následně snažilo dohodnout, aby žalobu stáhl. Požadavky protistrany však byly kategorické: Praha musí Epopej umístit do prostor v obchodním centru Savarin, které má vyrůst u Václavského náměstí.
Díky silné vyjednávací pozici se Johnu Omondu Muchovi a společnosti Crestyl, která centrum staví, podařilo dosáhnout mimořádně výhodných podmínek. Tak mimořádně, že to mnohým vyrazilo dech. Za umístění Epopeje, která měla do centra lákat zákazníky, mělo město platit nájemné v eurech za metr čtvereční, podle tehdejšího kursu se částka blížila 1,5 milionu měsíčně. Smlouva měla být uzavřena na 25 let.
V únoru 2022 primátor Zdeněk Hřib s oběma subjekty podepsal memorandum, které mělo být základem dalšího jednání. Během následujícího roku se ale nikam neposunulo, kromě toho, že se o kauze začalo častěji psát v médiích.
Mezitím se objevily zpochybňující informace o developerské společnosti Crestyl. Například o její nejasné vlastnické struktuře v podobě offshoru na Maltě. Stopy podle webu Investigace.cz vedou například k prezidentské rodině Ázerbajdžánu.
Pospíšil: Nemůžeme být závislí na chování investora
Po výměně vládnoucí garnitury na pražském magistrátě vstoupila kauza do další fáze.
Nový radní pro kulturu Jiří Pospíšil si stěžuje na svou předchůdkyni Hanu Třeštíkovou z hnutí PRAHA SOBĚ, která podle něj v kauze promrhala rok.
„Ta kauza se nevyvíjí úplně dobře. A v této situaci moje předchůdkyně prostě ztratila rok, který byl soudem dán na dohodu obou stran. To nechápu,“ divil se Pospíšil v rozhovoru pro web PrahaIN.cz.
V tomto rozhovoru ale také uvedl: „Řešení právního sporu o Epopej nemůže být závislé na chování jednoho investora, který si třeba také může svou stavbu rozmyslet“.
Případně se mu může stavba zásadně zkomplikovat. A něco takového v řízení o Savarinu pravděpodobně nastává.
Jak vyplývá z dokumentu rozeslaného stavebním odborem pražského magistrátu účastníkům řízení, společnost Crestyl na konci ledna úplně stáhla svou žádost o umístění stavby. Územní řízení o rekonstrukci vnitrobloku se tedy zastavuje.
To by znamenalo, že by společnost musela znovu předložit dokumentaci ke stavebnímu projektu a následně by řízení běželo od počátku.
Podle právníka, se kterým jsme hovořili, bývá takový postup uplatňován v případě, že se žádosti ve správním řízení nedaří příliš dobře. Navrhovatel se tak vyhne reputační skvrně v podobě negativního rozhodnutí a s novou žádostí vstupuje do řízení „s čistým štítem“.
Společnost Crestyl šla v roce 2017 do územního řízení s projektem českého architekta Jakuba Cíglera. Poté, co projekt čelil kritice od památkářů, že narušuje celistvost bloku, byl vyměněn za projekt britského studia Heatherwick, který podle samotné společnosti Crestyl přináší unikátní vzdušné řešení střechy.
I Omar Koleilat, zakladatel společnosti Crestyl, hovořil v nedávném rozhovoru pro časopis Forbes při popisu změn provedených Heatherwickem především o větším prosvětlení střechy. O podzemní části stavby nepadlo ani slovo.
I zde jsou přitom podstatné výtky památkářů, zejména hloubka podzemních prací (až do dvaceti metrů). Není tedy vůbec jisté, že nový projekt postoj památkářů změní, i když zástupci developera do médií ujišťují, že na Heatherwickův projekt mají od památkářů pozitivní reakce.
Tento „Heatherwickův projekt“ je navíc podle účastníků řízení taková „paní Colombová“. Představitelé developerské společnosti o ní již několik let v superlativech mluví, ale reálně účastníci řízení doposud viděli pouze několik skic, rozhodně ne dokumentaci takové úrovně, aby se o ní dalo vést řádné správní řízení.
V každém případě doposud ze všech rozhodnutí památkářů vyplýval velmi negativní postoj památkářů k projektu Savarin.
Česko-libanonský developer Koleilat si přitom ve Forbesu opakovaně stěžoval, že stavební povolení by v normálních podmínkách už dávno měl a že jeho důvěra v české povolovací řízení byla otřesena.
