Zároveň však média informují, že majitel sbírky a vystavovatel John Mucha není pokrevním vnukem slavného dědečka, ale pouze synem přítele Jiřího Muchy a jeho manželky. Naše odborná veřejnost se pořádání výstavy neúčastní. Jako expert za ni hovoří někdejší zaměstnankyně londýnského kulturního Barbican centra, Japonka Tomoko Sato, od roku 2007 pracující exkluzivně pro Nadaci Mucha.

Výstava navazuje koncepčně na Muchovu výstavu v Musée du Luxembourg v Paříži (2018–2019), jež se konala pod záštitou francouzského Senátu. Tak převzal nad ní záštitu i český Senát v sousedství NG Valdštejnského paláce. Těžko však pochopit, proč souhlasil s nehoráznou úhradou nákladů Nadaci Mucha, když v předsednictví pracuje se značně sníženým rozpočtem. Nadace má obdržet kromě příjmu ze vstupného a prodeje propagačních předmětů ještě dvoutřetinovou platbu za služby. V propagaci majetkových a dispozičních práv rodiny je to však obchodní podnik – ve vazbě na Mucha Trust v Lichtenštejnsku a Mucha Ltd. v Anglii plní úspěšně rodinné kapsy.

V 90. letech, kdy John Omond Mucha v důsledku formálního zápisu Jiřího Muchy do rodinné matriky dědil, byla díla sbírky podhodnocena a nebyla daněna ani v Česku, ani ve Velké Británii. Nadto Jiří Mucha ji vždy půjčoval na výstavy bezplatně, kdežto John Mucha uplatňoval tak vysoké zápůjčné, že se spolupráce s ním zřekli mnozí zahraniční partneři. Ostatně, konkurenční výstava iMucha, probíhající paralelně v Jízdárně Pražského hradu, měla být touto dobou otevřena v Japonsku a těsně před otevřením ji partneři Sony Music Solutions zrušili, protože John Mucha požádal údajně Úřad průmyslového vlastnictví v Praze o částečný výmaz ochranné známky pořadatele Nadačního fondu Richarda Fuxy ve vlastní prospěch. Případ má soudní dohru, a tak mimo výstavu ve Valdštejnské jízdárně probíhá ještě výstava iMucha na Pražském hradě, ačkoli její pořadatelé usilující rovněž o prostory NG ve Valdštejnské jízdárně nabízeli Senátu výhodnější tržní nájemné i část výnosu ze vstupného.

Epopej do garáže?!

Reaguji jako členka Spolku pro Slovanskou epopej v Praze a kurátorka někdejší výstavy Slovanské epopeje v Tokiu 2017. Výstava Rodinná sbírka totiž zahrnuje i ukázku budoucího umístění Epopeje do garáže pod plánovanou stavbu obchodního komplexu v Savarinu. V únoru 2022 k němu podepsal John Mucha dohodu s pražským primátorem, důvodem mělo být uzavření smíru v dosavadním soudním řízení o dílo, které ovšem Mucha sám vyvolal. Soud je rozporuplný, protože Alfons Mucha dílo nikdy nevlastnil a byl to jeho americký mecenáš Charles R. Crane, kdo ho daroval Praze, nehledě k pokrevní vnučce mistra Jarmile Mucha Plockové, jež nárokovat odmítá. Nátlak tedy směřuje k prodloužení obchodní linky nepříliš úspěšného Muzea Alfonse Muchy v Panské ulici k Václavskému náměstí, ačkoli podzemí obchodního centra Savarinu je pro expozici díla zcela nevhodné.

Konečně je problematické uplatňovat ve výstavě Rodinná sbírka jako ikonický symbol ženskou bustu La Nature (Příroda), již Nadace Mucha získala v roce 2019 za značný obnos na pařížské aukci Sotheby. Již dříve vystavovala podobnou dívčí sošku, jejíž pravost byla odborníky zpochybněna. Také provenience dnešní busty je soukromá a mistr Mucha nebyl žádný sochař.

Závěrem lze říci, že svět chce být asi klamán. Je-li totiž mezi námi více těch, kdo preferují výhody sebeklamu z nepravdy, platí latinské úsloví Mundus vult decipo, ergo decidiatur – Chce-li svět být klamán, klamme jej.

Autor: Vlasta Čiháková Noshiro, japanistka a historička umění

Zdroj: Lidové noviny – Praha/Rubrika Diskuze